Sekunda objevuje krásy Kokořínska

Ve čtvrtek 19. června se na roudnickém náměstí začala tvořit podivná skupina pubescentů. Kraťasy, triko, brýle na očích a batohy na zádech prozrazovaly, že nechystají návštěvu večerního galakoncertu v Národní opeře. Když se ještě přihrnul pedagogický dozor, tehdy ještě plný elánu, bylo všem jasné, že vyrážíme na školní výlet.

Cesta linkovým autobusem v osm hodin ráno bývá úskalím pro většinu jejích účastníků. Nejinak tomu bylo i v našem případě. Řidič se informaci o tom, že poveze houf rodinných pokladů čítající téměř třicet hlav, dozvídá zásadně těsně před odjezdem na stanoviště prostřednictvím mobilního telefonu nebo až na místě, a to i přes snahu kantorů ohlásit toto živelné nebezpečí dopředu. Spolucestující si většinou sedají dopředu, mladší si ucpou uši sluchátky mp3 přehrávačů, starší už předem nepokojně pokyvují hlavou. Žáci obsazují místa v autobuse odzadu tradičně podle hesla „kdo je větší sígr, sedí vzadu“. A pedagogové poté, co šestkrát přepočítají skupinu, přičemž pouze dvakrát dojdou ke shodnému výsledku, usedají na sedadla před své svěřence s nepatrným tikem v oku. Pan řidič většinou zbrunátní po minutě jízdy, neboť nevydrží živější konverzaci nabitou intelektuálními tématy z oblasti estetiky, fyziky či historie. Zakřičí, že bude klid, že nikdo nebude jíst, pít, nejlépe ani dýchat, což si nejvíc k srdci berou právě pedagogové a po zbytek jízdy se tváří poněkud nepřítomně. I my jsme naplnili tento tradiční vzorec a doputovali do kempu v plném počtu, ač jsme jednou přesedali.

Čas čtvrtečního odpoledne po příchodu, ubytování a poučení o chování v kempu vyplnila procházka po blízkém okolí, prohlédli jsme si Čertovy hlavy a další umělé skalní útvary, vytvořené v 19. století sochařem Václavem Levým. Studentstvo bylo uchváceno nejen strhující přírodou, skalami a hlubokými stržemi, ale nadchl je i Blaník a jeskyně Klácelka. Ačkoli se jednalo pouze o kratší procházku, podlehli vyučující soustavného nátlaku studentů a zbytek odpoledne jsme strávili u bazénu. Je třeba smeknout před všemi otužilci z řad studentů, kteří do čerstvě napuštěného bazénu skočili (případně byli svými milými kamarády postrčeni). Jak už to bývá, dobil odpočinek energii zejména žactvu, a proto byl večerní program naplněn společnými pohybovými hrami, které svojí rozmanitostí a zajímavostí zmátly žáky natolik, že začali své učitele podezírat ze skautské minulosti. I fotbalový turnaj skončil stylově, míčem zakopnutým přes plot k sousedům.

Páteční příjemné, leč lehce podmračné počasí se ukázalo jako ideální pro celodenní výlet. Naším cílem byl Kokořín. Většina cesty vedla rovnou cestou v údolí, v němž se dříve těžil pískovec, poslední část cesty už ale nadchla milovníky terénních změn. Po dosažení kýženého cíle nebyl největší odměnou gumový medvídek, které nám pro děti darovala jedna z maminek, ale úchvatný výhled z věže kokořínského hradu. Pokud se vypravíte na Kokořín, před vstupem do věže chvilku postůjte, usídlil se zde totiž nádherný plch a chodí mlsat piškoty, které mu tam správa hradu připravuje. Pedagogové se v pohádkových zdech nechali unést představou dětí, které si po večeři vyčistí zoubky a půjdou do postýlek v chatkách, odkud do rána nevylezou. Pak už ale nastal čas na cestu do obce Kokořín a zaslouženou odměnu ve zdejší cukrárně. Nudná idyla se na chvilku zdramatizovala při čekání na autobus, který měl zpoždění. Nakonec se ale rozplynuly hrůzyplné představy o pěší túře zpět, i nebesa ukázala svou vlídnou modrou tvář, a tak nic nebránilo večernímu opékání buřtů. Hm, ještě je cítit sálající oheň.

Obohaceni o nové zážitky jsme v sobotu vyrazili směrem k domovu a už nyní můžeme začít spřádat plány na další školní výlet.

Lukáš Feigl, Jan Hejduk, Kateřina Lapihusková

     Video zachycující několik okamžiků ze školního výletu zhlédnete na tomto odkazu:

https://www.dailymotion.com/video/x2007rg_zelizy-2014-vylet-sekunda_travel

    Fotografie v sekci fotogalerie